| Zakázat hazard?

Otázka stará jako hraní samotné. Hra, soutěže, klání, loterie, hazard – to vše provází člověka od pradávna (potřebě člověka hrát a vývoji hraní ve světě se zabýváme na tomto webu v samostatné kapitole – viz. Historie – Proč se hraje a Historie – vznik a rozvoj kasin). A jelikož hraní a hazard s sebou nesou mnoho neblahých jevů pro společnost, odedávna se také vlády a církve několikrát pokusily hazard a hraní z lidské společnosti jednou provždy odstranit. Vždy marně. Dopad zákazu hraní byl pokaždé velmi neblahý a přinesl s sebou tolik nebezpečných jevů, že po těchto krátkých obdobích zákazu hazardu došlo zpět k jeho legalizaci. Ať už formou státních či církevních loterií a her, či jejich postupným převodem do soukromé sféry podnikání. Důvodů k legalizaci her a hazardu bylo mnoho a byly natolik přesvědčivé, že racionalita jejich efektů vždy převážila nad, sice morálně hezkou a čistou, leč pouze hypotetickou a utopistickou, představou vymýcení hazardu z lidské společnosti.
Díky tomuto dlouhodobému vývoji celé problematiky se ve většině zemí ustálil model legalizace hraní a hazardu s dohledem státu, kdy se navíc podíl z výnosu hazardních her používá k financování veřejně prospěšných aktivit, sportu, léčebných a sociálních zařízení.

CO TEDY LEGÁLNÍ PODNIKÁNÍ V HERNÍM PRŮMYSLU SPOLEČNOSTI PŘINÁŠÍ A BERE?

Legalizace hazardního průmyslu s sebou vždy nese příznivé i neblahé efekty pro společnost. Jestliže celou problematiku rozebereme v bodech, zjistíme, že díky pečlivému dohledu státní správy nad provozem herního průmyslu a kvalitně promyšlené daňové politice státu příznivé efekty převáží:
Negativa:

  • legalizací herního průmyslu klademe větší míru zodpovědnosti na jedince, větší zodpovědnost za svůj život.
  • provoz herního průmyslu má velmi neblahý efekt na možný vznik závislosti na hraní (gamblingu) u některých jedinců. Tento efekt ale není způsoben samotnou legalizací hazardu, ke gamblingu dochází i v případě zákazu hraní, a to v tzv. „černých hernách“. V případě legálního provozu herních zařízení je celá problematika gamblingu lépe „viditelná“, je snazší závislé odhalit a pokusit se jim s jejich problémem pomoci. S problémem závislosti se ale potýká více legálně provozovaných ekonomických odvětví – výroba alkoholu, cigaret, provoz internetových sociálních sítí, výroba PC her atd.
  • možný výskyt doprovodných kriminálních jevů (opět ale společné pro většinu dalších závislostí)

Pozitiva:

  • díky legálnímu provozu herních zařízení snazší dozor orgánů státní správy (nad tokem financí v hernách a zařízeních, pohyb a jednání závislých osob, lepší kontrola nad případnou doprovodnou kriminální činností atd.). V případě legálního provozu jsou herní zařízení díky online napojení na Finanční úřady 24 hodin denně kontrolovány, čímž se znemožňuje jakékoliv formě podvodů či daňových úniků (takto přísně není sledován a kontrolován žádný jiný podnikatelský subjekt v kterémkoliv jiném ekonomickém odvětví)
  • příjmy do státního rozpočtu – ať už v jakékoliv formě a způsobu výběru, přenos finanční zátěže státu spojených s provozem tělovýchovných zařízení a oddílů, financování veřejně prospěšných projektů a organizací, příspěvky na rozvoj vědy a kultury
  • lepší možnost regulace – promyšlená omezení vzniku a rozmístění provozoven, náležitosti nutné k jejich provozu a vybavení apod.
  • mnohonásobně snazší vynutitelnost práva než u „černých heren“, které vznikají v případě zákazu hazardu 

CO MŮŽE ZPŮSOBIT ZÁKAZ PROVOZU HERNÍHO PRŮMYSLU?

Historie nám ukazuje, že trvalý zákaz hazardu je nemožný, hra, pocit vzrušení a touha věřit ve snadnou změnu života díky rychlému zbohatnutí je s člověkem odjakživa. Je mu vlastní stejně jako sny a naděje. Zajímavě o tom píše také Ivo Kasal v knize Evropské loterie a hry, kde cituje zamyšlení italského protestanta Gregorieo Letiho /1630 – 1701/:

„Gregorieo Leti /1630 – 1701 – italský protestant/ dochází k zjištění, že lidská psychologie nedovoluje přesvědčit všechny, že toto je šťastný stav věcí a že by proto loterie čekala dobrá budoucnost. Byl nucen připustit, že „každý hraje a každý velice doufá“, a také připouští, že odpůrci loterií jsou pouze lakomci a škarohlídi, kteří tajně závidí výhercům, ale sami nemají dost odvahy riskovat a vsadit peníze, v kterých mají pravděpodobně příliš velké zalíbení. Celkem vzato tedy loterie navzdory tomu, jaké místo zaujímají v srdcích všech lidí, jsou pouze „něco jako dětská hra, kratochvíle bláznů, pošetilost moudrých, nerozumná úmluva, návnada pro vrtošivce, divoká nenasytnost, zábavy lenochů, naděje působící smutek a neodolatelné nutkání dát vše, co člověk má a co často potřebuje k přežití jen proto, aby mohl budovat vzdušné zámky“.

Leti se podrobně zabývá svou myšlenkou, že všechno na světě je loterie (opravdu všechno možné: manželství, výchova dětí, pěstování rostlin, podnebí, medicína, dokonce i boží milost a stvoření světa, které popisuje jako loterii mezi Adamem, Evou a ďáblem!), a odmítá odsoudit praxi, která je „sama o sobě tak jednoduchá, tak přirozená, tak nevinná“, zejména pokud se jí někdo účastní, „maje prostě na mysli prospěch církve, chudých, státu a rodiny“.“

/Kolektiv autorů. Evropské loterie a hry. 1. vydání. Praha: Olympia, 1998. 63 s. ISBN 80-7033-551-3/

Rizik pro společnost, která v případě zákazu legálního provozování herního průmyslu hrozí, je mnoho. Při jejich výčtu se můžeme poučit z historie, mnohé můžeme díky jasným zákonitostem společnosti a podstaty člověka vydedukovat:

  • vznik nelegálního hraní, tzv. „černých heren“ – zahrnuje různé pokoutné hraní bez jasných pravidel, z nedávné minulosti známe např. „skořápky“
  • kriminalizace celého herního průmyslu – díky tomu, že nebude možné hazard provozovat legálně, ujmou se jeho vedení kriminální organizace a jednotlivci, a to s tvrdými pravidly a „zákony“ podsvětí
  • absolutně žádné příjmy pro státní rozpočet a společnost
  • v podstatě nulová možnost dohledu
  • znemožněna jakákoliv regulace
  • horší možnost sledování závislých jedinců a tím i horší možnost pomoci jim
  • vysoké riziko katastrofálního nárůstu doprovodných kriminálních jevů

 


nahoru  |  vytisknout