| Slavní lidé kolem hraní

Přehled osobností, jež holdovaly hazardním hrám anebo je hazard jakýmkoli způsobem přitahoval, osobností z nejrůznějších sfér lidské činnosti, mezi něž patřili státníci i umělci, podnikatelé i zločinci, jako by potvrzoval věčnost existence hazardu. Jeho zákaz vždy pouze vyhnal hráče jinam, ať do ilegality nebo do zahraničí, a s nimi zmizely nemalé příjmy nejen provozovatelů her, ale přes ně i státních pokladen.

(Chronologické uspořádání je především orientační, ne vždy v přímém vztahu ke zmíněné události)

10 let před n. l. - 54 n. l. - římský císař Claudius byl náruživý hráč kostek Podle filosofa Seneky byl Claudius potrestán za své pozemské přestupky - peklem, kde musel hrát kostky s bezednými poháry,

1594 - renesanční fyzik, matematik a filozof Galileo Galilei (1564-1642) se mimo jiné zabýval počtem pravděpodobnosti spojeným s jednotlivými známými hrami, Především ho zajímaly kostky, u nichž zkoumal počet vrhů nutných k dosažení stejných stran tří hozených kostek,

1650 - francouzský matematik, fyzik a náboženský filozof Blaise Pascal (1623 - 1662) se při práci nad teorií pravděpodobnosti a kombinatoriky sešel s Pierrem de Fermatem a spolu rozebírali řadu v té době známých her.

1700 - Angličan Edmond Hoyle (1672 - 1769) jako první začal sbírat a kodifikovat předpisy, zákony a základy strategie mnoha her, např. backgammonu, whistu či quadrille. Uvedené datum je počátkem jeho zájmu o hru, nebot' svá pravidla vydal až jako téměř devadesátiletý - ačkoli sám vůbec nehrál, Hoylova pravidla (Hoyle's Rules) pro karetní hry se stále prodávají a považují se za základ všech pozdějších odborných prací,

1775 - světoznámý hudební skladatel Wolfgang Amadeus j Mozart (1756 - 1791) byl vášnivý hráč, jejž skrývaná záliba pravděpodobně přivedla až na pokraj bídy,

1764 - francouzský filozof, encyklopedista a osvícenec Voltaire (1694 - 1778) vyznával hru biribi, předchůdce rulety,

1792 - umírá John Montague 4. Earl of Sandwich (nar. 1718), který se nenechal od karet zdržovat ani jídlem, proto mu připravovali plátky chleba s vloženým masem, sýrem ap. čímž pro budoucnost pokřtil tento druh občerstvení na „sendvič"

1798 - všeuměl, politik, spisovatel, učitel, milovník, provozovatel loterií a hráč všech druhů hazardních her své doby Giacomo Casanova (1725-1798) po celé Evropě proslul rekordem, kterého dosáhl v německém Sulzbachu - tehdy vydržel hrát karty celých čtyřicet osm hodin. Miloval především faro a vingt-et-trois. S morálkou či právem si problémy nedělal. Pokud přímo nepodváděl, spoléhal se na svou geniální paměť, jíž decimoval psychiku soupeřů.

1798 - Henry Martindale, jinak neznámý hráč a provozovatel heren, „pojmenoval“ herní systém sázek u rulety známý jako zdvojnásobování sázek po každé prohře - dnes zkomoleně „systém Martingale“.

1815 - pruský maršál Gebhard Leberecht Blucher (1742- 1819) údajně prohrál v jedné z pařížských heren milion franků.

1827 - v Londýně založen hráčský klub Crockforďs (provozován do r. 1844, nezaměňovat se stejnojmenným klubem, který v Londýně vznikl v r. 1972). K jeho členům a každodenním hráčům budou patřit vévoda z Wellingtonu, kníže Esterházy, markýz z Queensbury i Benjamin Disraeli.

1827 - v New Orleansu jistý John Davis otevřel první hernu, nabízející ruletu, faro, brag, ecarte, boston a vingt-et-un.

1832 - úřadující americký prezident James Buchanan se po celý rok nechává vidět při hraní své oblíbené karetní hry faro.

1850 - Američan Jonathan Green píše a vydává své knihy o hazardu, které se staly bestsellery.

1852 - Napoleonův synovec Charles Lucien Bonaparte kníže Canino (1803-1857) vyhrál od 26. do 29. září v badhomburském kasinu 83 700 florinů. (Naštěstí pro kasino ostatní hráči prohrávali, takže kasino nezbankrotovalo.) Kníže vydržel hrát až do 2. října, udělal si pouze jednodenní přestávku. Hned první den série vyhrál 260 400 florinů, pročež se okamžitě sešla porada všech akcionářů, aby se zabránilo skutečné katastrofě. Bylo rozhodnuto snížit limity na hru a pro všechny případy si vypůjčit hotovost u barona Rothschilda. Hodinu po hodině se čekalo, kdy se Štěstěna obrátí, matematické zákony jsou přece neúprosné. Pravdou zůstává, že se nejednalo o souvisle opakované výhry, kníže občas i prohrál, a to i dost vysoké sumy. Když nahlásil definitivní konec hraní, odvážel si však výhru 352 380 florinů. Francois Blanc na rozdíl od svých společníků nepropadl panice a věřil, že kníže se stejně jako jiní hráči jednou vrátí a své peníze prohraje. V čemž se tento kasinový génius fatálně zmýlil. Kníže Canino se nikdy nevrátil. Možná proto, že duší nepatřil ke skutečným hráčům. Jeho pravou zálibou byla ornitologie, proslul jako vědec a autor knih o amerických ptácích.

1860 - barcelonský rodák Tomáš García (1817-1880) má vítěznou sérii v Bad Homburgu. Jako 23letý přišel do Paříže, aby zastupoval zájmy firmy prodávající korek. Přitom navštěvoval soukromý klub, kde se s nasazením a drzostí věnoval všem karetním hrám. Byl hráčem bez nervů, zvykl si vyhrávat i prohrávat velké sumy. Po knížeti Caninovi i García v Bad Homburgu způsobil Blancovi problémy. Opakované spisovatelské fámy o tom, že Blanc osobně otáčel kolem rulety při Gardových výhrách, vyvrací materiál ze sbírek Musea im Gotischen Haus v Bad Homburgu, kde se dozvíme, že García vůbec ruletu nehrál, hrál pouze 30/40, a to vždy s maximálním vkladem 5600 florinů, o jiné hry se vůbec nezajímal. První den své badhomburské hry 23. srpna 1860 vyhrál García 13 220 florinů, druhý 78 818, třetí 51115 florinů. Občas sice také něco ztratil, zato další den vyhrál 111 600 florinů. Když se na téměř čtrnáct dní vzdálil, vypadalo to, že bude kopírovat chování knížete Canina. Ale 9. září se vrátil a jeho vítězná série pokračovala. Nervózní z něj byli všichni - Francois Blanc, ředitelé, supervizoři, krupiéři, akcionáři i lankrabě Ferdinand. Stávalo se totiž, že na Garcíu přede dveřmi kasina čekaly davy, které mu fandily, neboť ponižoval jimi tolik nenáviděného Francouze.
10. září Garcíu štěstí opustilo a prohrál rekordní částku 213 252 florinů. Druhý den však přišel jakoby nic a vyhrál 83 000 a příští den (12. září) vyhrál znovu, tentokrát 78 120 florintů! Najednou hrát přestal, vrátil se do hotelu a ještě týž den odjel z Bad Homburgu. Celkově vydělal 373 000 florinů. Za výhru si ve Španělsku koupil hrad a postavil kostel. Ale nezvládl opovržení, kterým ho stíhala místní šlechta, jíž se toužil vyrovnat. Jistě tomu pomohlo i jeho chování a vzezření - jeho oblečení hýřilo barvami, v uších měl náušnice a na rukou desítky zlatých prstenů. Po čase se opět začal objevovat v kasinech. V Baden- Badenu se nechal zlákat ke hře vévodou de Morny, ale osud zůstal ještě milostivý. Zásadní zlom nastal 22. října 1861 znovu v Bad Homburgu, kam se vrátil a prohrál vše, co tu kdy vyhrál. Zde seriózní prameny o jeho životě končí. Někde se píše, že pak odjel do Baden-Badenu, kde si za poslední peníze koupil vilku a navštěvoval soukromé večírky, přičemž vyučoval karetním hrám. Jinde se uvádí, že se podobné činnosti věnoval ve Francii. Podváděl, byl přistižen a musel si odsedět pět let ve vězení. V některých pracech se dokonce tvrdí, že se stále snažil být na blízku Francoise Blanca, který mu prý znemožnil vstup do své monacké herny. Nicméně archivy o tom mlčí. Pravdou zůstává, že po téměř dvaceti letech putování po celé Evropě se stal z Garcíi chudák, kterému byla pověst velkého hráče jen přítěží. Jak přesně skončil, je otázkou. Možná na ni odpovídá zápis v knize zemřelých jednoho španělského kláštera trapistů z roku 1880 o úmrtí ubožáka, na kterého se Garcíův popis hodí.

1862 - hraběnka Sofie Kisseleffová, choť ruského vyslance ve Francii, propadla hře a manžel jí dal na vybranou. Buď on, nebo hra. Hraběnka si vybrala hru, a tak se rozvedli. Do bad- homburského kasina chodívala ráno v 11.00, odcházela až večer ve 23.00. Za rok 1863 prohrála 500 000 florinů a musela prodat svůj kočár i s koňmi. Ke hře ji potom každý den táhl na invalidním vozíku její sluha. Hraběnka Kisseleffová se stala předlohou pro postavu bábušky v Dostojevského Hráči.

1862 - Gustav Doré (1833-1883), francouzský malíř, grafik, dřevorytec a sochař vydělával velmi slušné peníze především za své ilustrace (mimo jiné Cervantesův Don Quijote a Dantova Božská komedie). První peníze ze hry získal v r. 1862 v Baden- Badenu, kde holdoval ruletě. Vyhraných 10 000 franků chtěl věnovat na výstavbu nemocnice, ale při procházce s jednou zpěvačkou po badenbadenském Altes Schloss si to rozmyslel.

1867 - Anton Grigorjevič Rubinštejn (1829-1894), ruský klavírní virtuos, skladatel a dirigent, ředitel petrohradské konzervatoře, v Baden-Badenu hrál ruletu s těmi nejvyššími sázkami. S malířem Gustavem Dorém vévodili místní hráčské smetánce.

1868-69 - Jacques Offenbach (1819-1880), francouzský violoncellista, dirigent, divadelní podnikatel a skladatel (např. operety Orfeus v podsvětí či Krásná Helena, opera Hoffmannovy povídky) si za svého ředitelování divadla v Baden-Badenu nejen léčil revma, ale též se věnoval hře, především ruletě se dvěma nulami. Mezi hráče s vysokými vklady či výhrami se však nikdy nezařadil.

1870 - Jack Johnson (nezaměnit s pozdějším boxerem těžké váhy stejného jména), jeden z nejúspěšnějších hráčů a provozovatelů amerických „černých“ heren, nastoupil do Frontenac Clubu v Chicagu, známého svými vysokými sázkami.

1870 - Elijah Skaggs (1818-1870), mississippský hráč, podvodník a učitel nekalých her, se zaměřoval na obírání přistěhovalců a nezkušených hráčů. Tak dokázal vydělat až 100 000 dolarů měsíčně, přesto skončil jako chudý texaský alkoholik.

1871 - ruský spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821-1881), který klasickou světovou literaturu obohatil kromě jiných próz o romány Zločin a trest, Idiot či Bratři Karamazovi, popsal svoji závislost na hře v povídce Hráč. V letech 1861-71 ve hře ztratil celý svůj majetek. V roce 1871 dokázal s hraním skoncovat.

1872 - Johann Strauss mladší (1825-1899), rakouský skladatel a dirigent, král vídeňských valčíků (mj. Na krásném modrém Dunaji) a autor klasických operet (Netopýr, Noc v Benátkách, Cikánský baron...), se právě vrátil ze Spojených států amerických, a jak vypověděla jeho žena, v Baden-Badenu prohrál u ruletového kola téměř všechny peníze, které v Bostonu a New Yorku vydělal.

1876 - jeden z nejznámějších amerických pistolníků a hráčů pokeru své doby „Divoký“ Bill Hickok (nar. 1837), který své prohry dosud odmítal zaplatit a buď ujel, nebo střílel, narazil v Deadwoodu v Dakotě na Jacka McCalleho přezdívaného Přeražený nos. A tentokrát střílel rychleji soupeř. Pravda, ani McCallův postup nebyl shledán správným a pachatel byl po soudním procesu pověšen.

1876 - Texasanka Kitty Le Roy (1850-1878), krásná, ale nepoctivá hráčka karetní hry faro, se s manželem toulá po Divokém západě. Při každé prohře manžel teatrálně umírá, aby se vyhnul placení.

1879 - čtyřicetiletá Francouzka Eleanor Dumontová přezdívaná „Madame Mustache“ (Knírek) je osobou hledanou pro nelegální hru a podvody po celé Nevadě a Montaně. Karetní výdělky doplňovala i typicky ženskými aktivitami, její okouzlující půvab však vybledl, když propadla alkoholu. Spáchala sebevraždu dávkou kyanovodíku.

1880 - skupina italských hráčů se zaměřila na kasino v Monte Carlu, aby zjistila, je-li možné využít mechanických závad (uvolněné šrouby v separátorech rulet) pro ovlivnění výsledku. Italové po určitou dobu sázeli malé částky a vyhodnocovali losovaná čísla. Když se potvrdily jejich předpoklady, začali sázky velmi nenápadně zvyšovat. Hru přenášeli ze stolu na stůl, z hráče na hráče, aby unikli pozornosti obsluhy. Ta však jejich jednání nakonec odhalila. Přesto byla ztráta kasina na svou dobu horentní, v dnešním ohodnocení téměř 180.000 dolarů.

1880 - anglický inženýr Joseph Jagger při návštěvě kasina v Monte Carlu vsadil na technické vzdělání. Se svými spolupracovníky monitoroval chod celé herny a zaznamenával všechna čísla na všech šesti ruletách. Personál kasina jim v tom téměř celý týden nebránil. Po vyhodnocení údajů Jagger zjistil, že se ve svých odhadech nemýlil a že mechanické odchylky mohou způsobovat četnější losování určitých čísel. Specializoval se proto na hru na jedné z rulet, kde mechanickou závadu odhalil - a začal vyhrávat. Kasino příčinu jeho výher zjistilo a ruletu v tichosti vyměnilo. Jagger po několika prohrách pochopil, co se stalo, přestal hrát a z Monaka odjel.

1880 - herečka, členka Comédie Frangaise, od r. 1899 divadelní podnikatelka Sarah Bernhardtová (1844-1923 ) je další celebritou, která neodolala kasinovému hraní. Na průčelí monackého kasina je i socha, kterou herečka vytvořila.

1882 - umírá americký hráč éry říčních lodí Dick Hargraves (nar. 1824), proslulý čestností a herně zdatný. Přestože o něm všichni věděli, že nikoho o peníze neobral, ale vše získal legálně a čestně, stal se terčem útoků a pronásledování.

1891 - Charles de Ville Wells (1841-1926) je jedním z mála hráčů nesmrtelných též díky písni. Jmenuje se The Man Who Broke the Bank at Monte-Carlo neboli Muž, který rozbil bank v Monte Carlu a zaznamenává tento Wellsův úspěch z července 1891. Wells tehdy rozbil bank asi 10krát. Na malá čísla vyhrál přes 3 miliony francouzských franků, za několik měsíců se mu to povedlo zopakovat se zhruba stejnou výší výhry. O rok později se opět vrátil, podle všeho s lepším systémem, ale dopadl jako García v Bad Homburgu. Prohrál skoro stejnou částku, kterou předtím vyhrál. Po letech se dostal do vězení za podvod a skončil skoro na mizině. (Pozn. aut.: Rozbít bank samozřejmě neznamená, že zbankrotuje celé kasino, pouze to označuje situaci, kdy konkrétnímu stolu došla hotovost na vyplácení výher. V takovém případě Francois Blanc nechal stůl potáhnout tmavou látkou, která setrvala na místě, než byla peněžní rezerva doplněna. Jednalo se o celkem slušný reklamní trik.)

1898 - zemřel americký podvodník Jefferson „Mejdlo“ Smith (nar. 1860), specialista na hry jako Three-card monte a Shell game, kdy hráči hádali, která karta je královna nebo pod kterou ze tří mušlí (skořápek) je hrášek. Tzv, „skořápky“ jsou do dnešního dne typickou podvodnou hrou, v níž i v Česku přicházejí o své úspory desítky lidí. Přezdívku si Smith vysloužil díky skořápkové lsti se třemi krabičkami mýdla, z nichž jedna obsahovala dvacetidolarovku. Samozřejmě při nejvyšší sázce nikdy nikdo neuhodl tu správnou krabičku, pod níž se bankovka skrývá a o své peníze přišel. Smithe, který podváděl i v karetních a kasinových hernách Divokého západu, zastřelil tzv. vigilant, člen civilní stráže.

1900 - jeden z nejvýznamnějších ruských i světových operních pěvců konce 19. století Fjodor Ivanovič Šaljapin (1873-1938) se sice také věnoval hazardu, ale v tom oboru se mezi světové veličiny nezařadil.

1902 - zemřel další americký hráč z říčních lodí George Devol (nar. 1829), mistr na na karetní triky, při nichž využíval neobyčejně rychlé ruce.

1902 - poctivý a neúplatný provozovatel newyorského kasina John Kelly (1856-1926) si přivodil značné problémy, když odmítl platit policii výpalné ze svého klubu Vendome. Celý svůj život zasvětil bezvýslednému boji proti korupci.

1903 - chicagský hráč a milionář Jim O’Leary také měl pověst neplatiče policejního výpalného. Jeho klub Fort Indiana se proslavil sítí tunelů dovolujících hráčům rychlý útěk při policejních raziích.

1907 - majitel newyorského hráčského klubu Arnold Rothstein (1882-1928) vydělal několik set tisíc dolarů na boxerském zápase světového mistrovství v těžké váze mezi Dempseym a Tunneym. Ke konci života hrál čím dál víc, prohrál 300 000 dolarů, nezaplatil, a to ho stálo život.

1911 - John W. Gates (nar. 1855) ve své době sázel přesně podle své přezdívky „Milionová sázka“, jenom ty nejvyšší povolené sázky.

1920 - divadelní a filmoví komici bratři Groucho, Chico, Harpo, Gummo a Zeppo Marxovi jsou další slavní karbanící, převážně hráli poker,

1933 - existence řeckého syndikátu (což je výraz pro systém, při kterém skupina profesionálních hráčů, mezi nimiž vynikal Nicholas Zographos, podporovaná kapitálem šedých eminencí určeným k těmto spekulacím, hrávala baccarat proti jiné skupině) komplikuje otevírání německých kasin.

1940 - autoritou oboru se stává John Scarne (1903-1985), americký hráč a patrně vůbec největší loterijní analytik, statistik, historik a spisovatel. Zasvětil celý život hazardu a tažení proti podvodům v kartách a kostkách. Jeho expertizy her byly tak skvělé, že mu některá kasina zakázala vstup a pak ho raději zaměstnala jako konzultanta. Jeho obsáhlé a dodnes publikované práce se zabývají nejen hrami, ale též jejich ekonomickým a právním zázemím. Zvlášť ve Spojených státech jsou velice populární.

1947 - umírá americký gangster Benjamin „Bugsy“ Siegel, který zůstane s hazardem spojený, třebaže Las Vegas nezaložil.

1950 - americký kokainový dealer s nezáviděníhodnou reputací gangstera Jimmy Chagra se do kasinových dějin zapsal tím, že pouze lasvegaské Binion‘s Horseshoe Casino dovedlo vyhovět jeho přání sázet vysoké peněžní sumy ve velmi krátkých intervalech,

1950 - Nicholas Andrea Dandolos zvaný Nick the Greek čili Řek (1893-1966) právě v této době slavil své prokazatelné úspěchy. S jeho jménem je spojena nejvyšší suma, jakýsi celoživotní obrat sázek jednoho hráče - jeho hráčskýma rukama údajně prošla částka kolem 200 000 000 (slovy dvě stě milionů) dolarů. Někteří autoři ovšem uvádějí i dvě miliardy dolarů.) Byl znám svými dlouhými hrami pokeru bez limitu a konverzací se zahraničními lasvegaskými dealery - ovládal šest jazyků plynně a několik dalších částečně. Jako John Scarne vyznal se i Nick v loterijní statistice a matematice.

1958 - Kenneth Uston (1935-1987); americký hráč blackjacku, při hře stále počítal a kasina mu proto zakazovala vstup. Publikoval o blackjacku několik prací, čímž hře udělal reklamu, ze které paradoxně kasina těžila.

1965 - právě zesnulý egyptský král Farúk (nar. 1920) byl známým hráčem chemin de fer či pokeru. S filmovým magnátem Jackem Warnerem prohrál v Monte Carlu 300 000 dolarů, ale častěji vyhrával, také jeho výhry dosahovaly vysokých částek.

70. léta 20. st. - britský herec, první představitel agenta 007 Jamese Bonda Sean Connery si rád příležitostně zahrál v kasinech a traduje se, že v kasinu St. Vincent v Itálii vyhrál na opakovanou sázku čísla 17 třicet tisíc dolarů.

70. léta 20. st. - americký filmový herec egyptského původu Omar Sharif byl údajně vykázán z jednoho lasvegaského kasina pro své perfektní počtářské schopnosti při blackjacku.

1979 - představitel inspektora Kojaka Telly Savalas se účastní prvního ročníku tzv. World Series of Poker, což si ještě několikrát zopakuje.

1996 - Larry Flynt, americký milionář a majitel vydavatelství a časopisu pro pány Hustler, zaujal novináře v kasinu Holiday Inn na Arubě v Karibiku pokerovou sázkou 200 000 dolarů.

21. století - Kasina si považují všech hráčů, nicméně dvěma skupinám věnují zvláštní pozornost:
Prémium player - při jedné jediné návštěvě jakéhokoli kasina kdekoli na světě prosází částku mezi 100 000. až 1 000 000 dolarů. Takových hráčů je dosud evidováno kolem jednoho tisíce.
Whale čili velryba - při jediné návštěvě jakéhokoli kasina kdekoli na světe prosází částku nad 1 000 000 dolarů. Takových hráčů je dosud evidováno asi tři sta.
Kasina tuto evidenci vedou pro vlastní potřebu, a když některé jméno pronikne na veřejnost, označená osoba často informaci dementuje. Ne každého totiž těší pověst hráče nebo někoho, kdo má s hrou cokoli do činění. Tak ostatně bývalo odjakživa, gentleman, který se v anglických lázních Bath ubíral ke hře, též nic takového nepřipustil, on prostě jenom šel „to take a water“ doslova „vzít vodu“, nikoli hrát.

/KASAL, Ivo. KASINA: Svět napětí a zábavy. 1. vydání. Praha: Olympia, 2002, 216-222 s. ISBN 80-7033-759-1/


nahoru  |  vytisknout